|
Renesanční sloh vznikl v italských městech 15. století jako výraz světského a humanistického sebevědomí zámožných měšťanů. Renesanční architektura se odlišuje od gotiky celým svým zaměřením; hlavním stavebníkem monumentálních staveb se místo církve pozvolna stává město a měšťané, šlechta nebo panovník.
Renesanční architekti se inspirovali antickými, zejména římskými stavbami, jejich souměrností, jednoduchostí geometrických tvarů a pravidelností proporcí, důležité je také zachování lidského rozměru u staveb světských. Vznikají nové typy světských staveb, jako je předměstská vila, zámek, palác nebo radnice. Městský dům ani zámek už nemá funkci obrannou, ale spíše reprezentativní. Vedle kamene se začaly užívat v mnohem větší míře cihly, stavby se zpravidla omítají a zdobí štukem nebo mramorovým obkladem. Hojně se uplatňuje vnější sloupořadí, valená klenba a kupole a schodiště se stává samostatným architektonickým prvkem. Vzniká nový druh výzdoby spíše ploché fasády zvaný sgrafito. Místo lomených oblouků nastupují kruhové a u oken a dveří převládají jednoduché obdélné tvary.
|